Outdoor oblečení a vybavení - bundy, batohy, spacáky, Softshell, Polartec, Gelanots
Rychlý kontakt:
www.pro-outdoor.cz
telefon: xxx xxx xxx
email: bogdan@pro-outdoor.cz
Napište nám vzkaz
Aktuálně
Vznikají nové návrhy na outdoorové oblečení a vybavení sezóny 2010 s použitím moderních outdoor materiálů.
Doporučujeme
Vybrat si nejlepší outdoor oblečení a vybavení při cestách na konec světa. Budete na něj odkázání. Vybírejte outdoor oblečení a vybavení WOLFgang.
Laponsko - V zemi tundry a sobů.
Na přelomu srpna a září letošního roku jsem se vydal na 15 denní přechod národního parku Pallas-Yllästunturi. Tento park se nachází v severozápadním Finsku, jeho střed leží asi 175 km za severním polárním kruhem. Finské Laponsko jsem navštívil zatím šestkrát, tentokrát to však byl můj zatím nejdelší sólo trek v životě – cca 200 km s veškerými potřebnými věcmi včetně zásob jídla. Přes ultra lehké vybavení vážil batoh na začátku pochodu kolem 22 kg. U takové váhy při pohybu v náročném terénu již hodně záleží na kvalitě batohu. Byl jsem zvědav, jak si s tím poradí můj nový batoh Wolfgang Globetrotter, pro který jsem se rozhodl asi týden před odjezdem.
Hned v prvních dnech mě čekalo několik náročných výstupů morénami a přechodů rašelinišť, kdy je nutné často měnit těžiště při skákání z místa na místo. Také chůze lesem mimo značené trasy vyžadovala neustálé přelézání padlých kmenů, protože se zde zachovaly skutečné tajgové pralesy, které se vyvíjí bez zásahu člověka. „Globe“ se ukázal být skvělou volbou, neboť díky jeho bezvadnému nosnému systému jsem téměř nepociťoval váhu nákladu a při pohybu jsem prakticky neměl problémy s udržováním rovnováhy.
Vzhledem k tomu, že jsem měl dostatek času, jsem si tuto severskou krajinu opravdu skvěle užíval. Také díky nádhernému počasí, kdy prvních devět dnů bylo nepřetržitě slunečno a v dalších dnech propršelo obden pouze pár hodin, což jsem v Laponsku opravdu ještě nezažil.
![]() |
![]() |
Přestože je zde relativně hustá síť srubů k přenocování, vyplatí se vzít si sebou stan, také proto, že park je pro turistiku rozdělen na dvě zóny, kdy v tzv. „wilderness zone“ (zóna divočiny), můžete stanovat a rozdělávat oheň kdekoliv se vám zlíbí (to není vtip, i když ve srovnání s podmínkami našich národních parků to tak skoro vypadá ...). Obzvláště ve vrcholových partiích, daleko od značených cest, kdy místo lidí potkáváte jen stádečka sobů a kolem vás je v otevřené tundře nekonečný prostor, je to nezapomenutelný zážitek.
![]() |
![]() |
Postupně jsem se přesouval od jihu k severu a krajina začala dostávat arktičtější charakter. V tomto území se můžete setkat se zajímavým přírodním jevem, kdy přecházíte tzv. stromovou hranici, což je poměrně ostrá hranice, za kterou končí výskyt smrku a dále na sever se z jehličnanů vyskytuje už jen borovice. Také s každým metrem nadmořské výšky jsou borovice a břízy čím dál zakrslejší, až na vrcholech zůstává jen bezlesá tundra. Ideální dobou pro treking v této oblasti je druhá polovina srpna a první polovina září. Komáři už zmizeli, davy finských turistů ještě nedorazily, dny jsou dostatečně dlouhé a krajina se začíná barvit do zlatočervena. Mnohokrát jsem vydržel sedět celé hodiny na kopci, pozorovat okolní tundru, planoucí ohnivými barvami, pasoucí se soby a pak vyhlížet v dálce místo, kde si večer postavím stan.
![]() |
![]() |
Druhou polovinu pobytu jsem strávil v severní části parku, Ounastunturi. Vystoupal jsem na horu Outakka, kolem které jsem putoval již třikrát, ale vždy byla tak hustá mlha, že nemělo smysl se o výstup pokoušet. Tentokrát mi ale laponští bohové přáli, a tak jsem byl v téměř bezmračném dni odměněn výhledy do stakilometrových dálek. Na stanování v sedle mezi Outakkou a Rautuvaarou budu určitě vzpomínat celý život.
![]() |
![]() |
Po 205 km jsem dorazil do Hetty, výchozího a konečného bodu dálkové trasy Hetta-Pallas (podle toho, zda směřujete od severu k jihu, nebo naopak). Musím přiznat, že jsem v závěru už opravdu cítil nohy, ale stálo to za to. „Globe“ přežil celou cestu bez závad a ukázalo se, že je pro takovouto cestu ideálním typem batohu. Večer před odjezdem domů jsem v kempu nad mapami studoval další cestu, na kterou se chystáme s kamarádem, bude to zdolání nejvyšší hory Finska Halti v příštím roce.
Národní park Pallas-Yllästunturi
Vznikl v roce 2005 sloučením nejstaršího finského národního parku Pallas-Ounastunturi (vyhlášený v roce 1938 s rozlohou 500 km2) a přírodní rezervace Ylläs-Aakenustunturi. Nyní je s 1020 km2 třetím největším národním parkem Finska (za národními parky Lemmenjoki – 2850 km2 a Urho Kekkonen – 2550 km2). Nejvyšší vrchol je Taivaskero (807 m n.m.) Krajina národního parku Pallas-Yllästunturi je velmi pestrá, v závislosti na nadmořské výšce, kolísající mezi 300-800 metry, se zde poměrně rychle střídají rašeliniště a tajgové lesy, protkané sítí řek a jezer, z nichž vystupují hřebeny bezlesých vrcholů (nazývaných finsky tunturi, anglicky fells), pokrytých arktickou tundrou. Díky proměnlivosti podmínek je zdejší příroda nesmírně bohatá. Proto je tento národní park oblíbeným cílem turistů. K dispozici je zde 350 km značených tras, několik naučných stezek, sruby k přenocování a také 3 návštěvní centra (Kellokas, Pallas, Skierri), kde se můžete seznámit s místní přírodou i s kulturou původních obyvatel – Sámů.
Autor článku: Jan Staněk







